Bylinky v kuchyni
Byliny v kuchyňském použití, dnes velmi oblíbené, se využívaly od nepaměti. Nejvíce tomu tak bylo na jaře, kdy mladé rostliny představovaly vítané obohacení jídelníčku po zimě a také obohacení stravy o vitamíny a minerální látky v rostlinách obsažené. Nejvíce se jedly rostliny syrové, ale přidávaly se i do polévek, svítků, k masu… Jejich použití však mělo jasně daná pravidla. A nebyl to především důvod chuti, ale zvýšení stravitelnosti potravin, zlepšení jejich využitelnosti lidským tělem, popř. zmírnění negativního působení. Proto do zelí přidáváme kmín, k masu tymián, do zabijačkové polévky majoránku, k vařenému masu křen, k houbám česnek a používáme i mnoho dalších osvědčených kombinací. Byliny se používaly buď čerstvé, nebo se uchovávaly pro pozdější použití a to nejčastěji sušením. Je vhodné každoročně zásoby obnovit. Mezi v kuchyni používané byliny nepatří jen nám dobře známé jako je petržel, libeček, kmín, máta, česnek…, ale i mnoho dalších např. sedmikrásky, pampelišky, kozlíček, žebříček, jahodové listy, šťovík, březové listy. Častým pokrmen z jarních bylin byl salát, který se připravoval velmi jednoduše smísením různých lístků, oblíbené bylo využití pampelišek pro jejich nahořklou chuť. Magdalena Dobromila Rettigová doporučovala polévku z jarních bylin připravenou takto: vezmi openec, žebříček, jahodové, fialkové a kmínové lístky, chudobičky, cichorku, kerblík, zelenou petrželku, mladé zelené cibulky, řeřichu, polní salátek, všechno dobře očisti a v několika vodách vyper, potom na prkénku drobno usekej a nech to ve slané vodě do měkka uvařit; potom v hrnečku rozmíchej kus másla, trochu mouky a žloutek s lžící studené smetany a nalej to do té vařící polévky, rozkloktej a pak nalévej do misky na osmaženo žemličku. Jak je vidět, ani M.D.Rettigová neopomněla do polévky přidat tuk pro umožnění vstřebávání vitaminů v tucích rozpustných. Je tedy dobré a přínosné zalistovat starými kuchařkami a radami pro hospodyňky a nechat se poučit našimi babičkami a prababičkami jak vhodně využívat dary přírody.
Sběr a zpracování bylin pro jejich pozdější použití vyžaduje dodržování určitých pravidel, aby bylo možné získat z rostlin co nejvíce účinných látek. Je třeba na úvod podotknout, že byliny zde nepojímám z pohledu biologické klasifikace, ale jako jakoukoli část jakékoli rostliny. Otázkou získání a zpracování bylin se v minulosti zabývaly kuchařky i lékařské knihy, jejichž značnou část tvořil popis rostlin a jejich vyobrazení a podrobný seznam jejich účinků. Každou rostlinu a její část musíme sbírat v předem určené období – např. květy v plném rozkvětu, listy v době plného růstu rostliny, kůru v zimě, kořeny na podzim. Vždy sbíráme rostliny suché, nepoškozené, z neznečištěných lokalit, sběr provádíme za pěkného počasí. Platí pravidlo, že čím je rostlina méně šlechtěná obsahuje více účinných látek. Vyplatí se tedy projít okolí bydliště a zjistit, kde se které rostliny vyskytují a v příhodnou dobu se vypravit na jejich sběr. Chceme-li, aby rostliny měly i magický účinek, určitě se je vypravíme sbírat o svatojánské noci – opět podle přesných pravidel. A možná narazíme i na zlaté kapradí. Různé části rostlin pak zpracováváme různým způsobem, nejčastěji je sušíme na větraném, suchém místě bez přímého světla – ideální jsou čisté půdy s pláty na rozložení rostlin. Květy a listy každý den během sušení protřepeme nebo otočíme, kořeny nebo silnější stonky před sušením musíme rozřezat na malé kousky. Usušené byliny uchováváme opět různě. Všechny vonící části bylin dáme do uzavřených nádob bez přístupu světla, nevonící můžeme mít v papírových nebo látkových (bavlněných nebo lněných) sáčcích. A konečně zpracování musí být také různé, protože každá část rostliny potřebuje jiný způsob. Můžeme připravovat masti, tinktury, odvary, výluhy ( ale např. květy vyluhujeme kratší dobu než kořeny) a mnoho dalších forem pro vnitřní i vnější použití. Pokud potřebujeme použít různé části rostliny do jednoho výsledného produktu, zpracujeme každou část odděleně a mícháme až následně. Takto získaný přípravek musíme používat pravidelně a dlouhodobě, pokud chceme dosáhnout očekávaných výsledků a přizpůsobit tomu i celkový životní styl. Zachováme –li se podle těchto pravidel nebudeme přírodou nikdy zklamáni.
Autor: Ing Dita Desová (lektorka Institutu zdravého života)
Bylinky v kuchyni
Byliny v kuchyňském použití, dnes velmi oblíbené, se využívaly od nepaměti. Nejvíce tomu tak bylo na jaře, kdy mladé rostliny představovaly vítané obohacení jídelníčku po zimě a také obohacení stravy o vitamíny a minerální látky v rostlinách obsažené. Nejvíce se jedly rostliny syrové, ale přidávaly se i do polévek, svítků, k masu… Jejich použití však mělo jasně daná pravidla. A nebyl to především důvod chuti, ale zvýšení stravitelnosti potravin, zlepšení jejich využitelnosti lidským tělem, popř. zmírnění negativního působení. Proto do zelí přidáváme kmín, k masu tymián, do zabijačkové polévky majoránku, k vařenému masu křen, k houbám česnek a používáme i mnoho dalších osvědčených kombinací. Byliny se používaly buď čerstvé, nebo se uchovávaly pro pozdější použití a to nejčastěji sušením. Je vhodné každoročně zásoby obnovit. Mezi v kuchyni používané byliny nepatří jen nám dobře známé jako je petržel, libeček, kmín, máta, česnek…, ale i mnoho dalších např. sedmikrásky, pampelišky, kozlíček, žebříček, jahodové listy, šťovík, březové listy. Častým pokrmen z jarních bylin byl salát, který se připravoval velmi jednoduše smísením různých lístků, oblíbené bylo využití pampelišek pro jejich nahořklou chuť. Magdalena Dobromila Rettigová doporučovala polévku z jarních bylin připravenou takto: vezmi openec, žebříček, jahodové, fialkové a kmínové lístky, chudobičky, cichorku, kerblík, zelenou petrželku, mladé zelené cibulky, řeřichu, polní salátek, všechno dobře očisti a v několika vodách vyper, potom na prkénku drobno usekej a nech to ve slané vodě do měkka uvařit; potom v hrnečku rozmíchej kus másla, trochu mouky a žloutek s lžící studené smetany a nalej to do té vařící polévky, rozkloktej a pak nalévej do misky na osmaženo žemličku. Jak je vidět, ani M.D.Rettigová neopomněla do polévky přidat tuk pro umožnění vstřebávání vitaminů v tucích rozpustných. Je tedy dobré a přínosné zalistovat starými kuchařkami a radami pro hospodyňky a nechat se poučit našimi babičkami a prababičkami jak vhodně využívat dary přírody.
Sběr a zpracování bylin pro jejich pozdější použití vyžaduje dodržování určitých pravidel, aby bylo možné získat z rostlin co nejvíce účinných látek. Je třeba na úvod podotknout, že byliny zde nepojímám z pohledu biologické klasifikace, ale jako jakoukoli část jakékoli rostliny. Otázkou získání a zpracování bylin se v minulosti zabývaly kuchařky i lékařské knihy, jejichž značnou část tvořil popis rostlin a jejich vyobrazení a podrobný seznam jejich účinků. Každou rostlinu a její část musíme sbírat v předem určené období – např. květy v plném rozkvětu, listy v době plného růstu rostliny, kůru v zimě, kořeny na podzim. Vždy sbíráme rostliny suché, nepoškozené, z neznečištěných lokalit, sběr provádíme za pěkného počasí. Platí pravidlo, že čím je rostlina méně šlechtěná obsahuje více účinných látek. Vyplatí se tedy projít okolí bydliště a zjistit, kde se které rostliny vyskytují a v příhodnou dobu se vypravit na jejich sběr. Chceme-li, aby rostliny měly i magický účinek, určitě se je vypravíme sbírat o svatojánské noci – opět podle přesných pravidel. A možná narazíme i na zlaté kapradí. Různé části rostlin pak zpracováváme různým způsobem, nejčastěji je sušíme na větraném, suchém místě bez přímého světla – ideální jsou čisté půdy s pláty na rozložení rostlin. Květy a listy každý den během sušení protřepeme nebo otočíme, kořeny nebo silnější stonky před sušením musíme rozřezat na malé kousky. Usušené byliny uchováváme opět různě. Všechny vonící části bylin dáme do uzavřených nádob bez přístupu světla, nevonící můžeme mít v papírových nebo látkových (bavlněných nebo lněných) sáčcích. A konečně zpracování musí být také různé, protože každá část rostliny potřebuje jiný způsob. Můžeme připravovat masti, tinktury, odvary, výluhy ( ale např. květy vyluhujeme kratší dobu než kořeny) a mnoho dalších forem pro vnitřní i vnější použití. Pokud potřebujeme použít různé části rostliny do jednoho výsledného produktu, zpracujeme každou část odděleně a mícháme až následně. Takto získaný přípravek musíme používat pravidelně a dlouhodobě, pokud chceme dosáhnout očekávaných výsledků a přizpůsobit tomu i celkový životní styl. Zachováme –li se podle těchto pravidel nebudeme přírodou nikdy zklamáni.
Autor: Ing Dita Desová (lektorka Institutu zdravého života)